4.Kapitola
Irma spokojeně vydechla. Právě byla na svém nejoblíbenějším místě na celém světě- ve vaně. I když ve skutečnosti se cítila o malinko příjemněji v moři. V každé sebemenší volné chvilce uháněla na heatherfieldskou pláž a naložila se do té báječné slané vody. Celé hodiny dokázala odevzdaně relaxovat pod hřejivým sluníčkem, vznášela se na klidné hladině a nechala si vlasy splývat podél obličeje. Nic ji nerušilo, jen občas se nějaká rybka zatoulala mezi její prsty u nohou a jemně ji pošimrala na chodidle drobnou ploutvičkou. Takže dejme tomu, že to bylo její nejoblíbenější místo v domě. V domě, jakých bylo všude kolem doslova naseto. Zasněně si představila, že by měli Corneliin luxusně zařízený byt ve věžáku nebo Hay Linin útulný byteček nad čínskou restaurací jejích rodičů. Ale na svou vanu nedala Irma dopustit. Každé volné místečko zaplnila pěknými lahvičkami s pěnou či voňavou solí do koupele a po stranách rozestavěla nejrůznější mušla a oblázky, které nasbírala na pláži. Někdy si k sobě vzala i svou želvu Lilit, která vždycky namočila konečky svých rohovitých drápků do horké vody a pak se na svou paničku rozmrzele zamračila. Dvouhodinová lázeň byla klíčovým momentem v Irmině přípravě na jakoukoli večerní akci a někdy si říkala, že by to tím klidně mohlo skončit. Nebyla nervózní, to ne. Nakonec, nebyl to její první večírek na téhle škole. Čeho se děsila, bylo to nekonečné hrabání v šatníku a vybírání vhodného oblečení. Potopila se pod vodu a vypustila na hladinu proud bublin. Pak vykoukla ven, zabalila si mokré vlasy do růžového ručníku a natáhla se pro bezdrátový telefon. "Ahoj!" ozval se Hay Linin laškovný hlas. "Jak jsi věděla, že jsem to já?" zeptala se překvapeně Irma. "Nevěděla," odvětila Hay Lin. "Jen jsem blafovala. Co se děje?" "Pořád se nemůžu rozhodnout, co si vzít dneska večer na sebe.," povzdechla si zkroušenš Irma. "Co ty?"
"Já taky ještě nevím, co si obléknu," odpověděla Hay Lin. "Ale stoprocentně to bude něco speciálního." Irma si představila Hay Lin v její ložnici. Určitě sedí na svém oblíbeném místě u okna, sleduje, jak po skle stékají kapky deště, a naprosto se nenechá vyrušovat nepředstavitelným chaosem, jenž ji obklopuje. Viděla to, jako by tam byla s ní- na podlaze rozházené barevné časopisy, vedle malířského stojanu zaschlé štětce a monitor počítačeověšený ručně malovanými veselými loutkami. "Jediné, co ti můžu říct," pokračovala Hay Lin, "je, že to bude něco úplně nového. Až vejdu do místnosti, všichni se na mě zvědavě otočí." "Páni," vydechla Irma a prstem si bezmyšlenkovitě pohrávala s chladnoucí vodou ve vaně. "Další výtvor tvojí babičky, co? Bude to mít v čas hotové?" "Samozřejmě že jo," odvětila Hay Lin a nejistě se zasmála. "Uvodíš. Bude to něco naprosto jedinečného. Něco mimořádného! Něco...něco čarovného. Už zbývá jen pár stehů, za deset minut je to hotové." pak se ozvalo podivné šustění a cupitání po hebkém koberci. "Že jo, babi?" slyšela Irma Hay Lin. "Deset minut a je to." To byl pištivý hlas Hay Lininy babičky s jejím nezaměnitelným čínským přízvukem. Paní Lin byla okouzlující dáma, ale Irma z ní měla trochu i strach. Byla to ta nejdrobnější dospělá žena, jakou kdy Irma spatřila, a měla snad ty největší uši na světě. Vyčnívaly jí z dlouhých hedvábných sněhobílých vlasů jako ostražité lvici a nic jim neuniklo. To už byla Hay Lin zpátky u Irmy. "Tak já se jdu raději taky vykoupat," pravila. "Počkej, až uvidíš moje šaty!" Cvak. Irma položila telefon na záchodový poklop a přitáhla si kolena k bradě. Zapnula kohoutek s horkou vodou, aby si koupel trochu přihřála. Pak se zhluboka nadechla, až se jí kolem hlavy rozvířila horká pára. Položila si jednu ruku na koleno, prsty se sotva dotýkaly vodní hladiny. Jako obvykle- obzvlášť poslední dobou- jí celou paží projela hřejivá vlna. Ne elektrická ránam spíše záchvěv příjemné neznámé síly.
To jsem tedy zvědavá, s čím přijde, pomyslela si a prsty si pohrávala s vodou. Hay Lin má vždycky tolik nápadů. Zato já obvykle nemám ani ponětí, do čeho se mám navlíknout! Mělo by to být něco tmavého, aby se to hodilo k dnešnímu dni. A taky k mojí náladě! Natáhla ruku ven z vody, ukazováčkem se lehce dotkla vodní hladiny a jemně s ním zakroužila. Vždycky, když se děje něco, čemu nerozumím, hrozně znervózním, povzdychla si mrzutě. Pak váhavě zdvihla prst nad hladinu. A bylo to tu. Voda se zvedla z vany jako kobra, která se točí za flétnou svého zaříkávače. Tenký pramínek vody se roztančil ve vzduchu- chvíli se kroutil v překrásných spirálách a pak se začal přelévat ze strany na stranu. Zdálo se, že Irma působí jako dirigent a její prst je něco jako taktovka. Děje se tu něco naprosto nepochopitelného, pomyslela si, když jí kolébající se potůček protančil přímo před očima. Dneska ji voda poslouchala víc než ze začátku. Ten den, kdy poprvé objevila, že má nad ní moc- bylo to asi před dvěma měsíci- úplně zratila hlavu. Bylo to tak vzrušující! Než si uvědomila, co dělá, vytvořila něco jako malou přílivovou vlnu, která vychrstla všechnu vodu z van na podlahu koupelny. Od té doby pro ni byla každá koupel příležitostí dělat pokusy s tím fascinujícím vodním tancem. Den ode dne se lepšila. Teď už kolem sebe dokázala roztančit malé fontánky, vodní víry i všelijaké buliny. Mám o tom říct ostatním? honilo se jí hlavou, zatímco od sebe odháněla rozdováděný vodní vír. "Asi spíš ne," zamrmlala si pod vousy. "koneckonců, vždyť hraní si s vodou je tak příjemné. Je to tak...tak..." Tak čarovné, dodala v duchu, protože se takové slovo neodvážila ani zašeptat. Bylo to přece šílené. Ale přimět šest pramínků vody, aby aby nad hladinou vody zaancovaly kankán, to bylo snad ještě šílenější, než to nazývat kouzlem. V tom Irmino snění přerušil přísný hlas jejího otce.
"IRMO!" Cák! Plesk! Žbluňk! Irma leknutím ucukla a její roztomilé kankánivé tanečnince se rozplácly na podlahu do velké louže. Ozdobná fontána minula cíl, a přistála těsně vedle umyvadla. Z veškeré té čarovné vodní nádhery zbyla jen...pořádně mokrá podlaha. "už jsi hotová?" zaburácel její otec z chodby. "Jsi tam už déle než hodinu!" Irma si povzdychla. Proč musí být můj táta zrovna plicajt? pomyslela si rozmrzele. Kdyby tak byl třeba DJ v nějakém nočním klubu, nebo třeba hippiesák- ty jsou vždycky tak v pohodě... "Už jen vteřinku!" zavolala. Vyskočila z vany, popadla svou hebounkou růžovou osušku a obtočila si ji kolem sebe. Pak se zachmuřeně zadívala na ty obrovské louže na podlaze. "No tak," vybízela šeptem vodu. "vypař se. Přece bys nechtěla, aby to tu táta takhle našel." "Irmo! Varuji tě! Začínám ztrácet trpělivost!" "Jo jo, už to bude," odvětila co nejlíbezněji Irma, stáhla si zhlavy ručník a začala jím divoce mávat ve vzduchu, aby apoň trochu rozvířila hustou páru. "IRMO!" "Už jdu!" Opět si zabalila vlasy do ručníku, nasadila ten nejpřívětivější úsměv a jakoby nic otevřela dveře. Pak vkloizla do svých (no, lehce promočených) růžových bačkor a elegantně se protáhla kolem otce na chodbu. "Příště ty dveře rozbiju," zavrčel na ni, ale i když mu neviděla do tváře, moc dobře poznala, že ji jen provokuje. "Víš, že jsem toho schopen!" "No jasně," utrousila Irma přes rameno. "Jenom by mě zajímalo, jakým právem? Dvouhodinová koupel přece není zločin, nebo snad jo?" Její tatínek se ušklíbk a významě protočil panenky. Když ale zahlédl její hedvábně hladké ruce, husté ocelově šedé obočí se mu překvapením celé naježilo. "Kdybys měla po tak dlouhém máchání zkrabacené prsty jako každý normální člověk," podotkl, "příště by sis to rozmyslela. Ale to ty nééé!"
Irma se musela smát. Její táta v jednom kuse hartusil, ale ona věděla, že ve skutečnosti bručí jenom jako velký plyšový medvěd. Jestli ji to štvalo? Často. Ale stejně ho měla ráda. Někdy, když se spolu šli projít na pláž, se ho dokonce chytla za ruku. Tedy pokud si byla naprosto jistá, že nikde poblíž nečíhá někdo ze školy. "Dáma se nám tu kliďánko naloží do vany na celé odpoledne," pokračoval její otec. "Máme to ale trápení!" "Znám svá práva, inspektore," rýpla si Irma. Pak se ale táta otočil doleva- směrem ke koupelně. Nebezpečí nablízku, pomyslela si. Oční kontakt byl navázán. Nezbývá, než se uchýlit do ložnice- neprodleně! "Irmo..." zavrčel táta a už nakukoval do koupelny, aby ohledal místo činu. "Tady je normální potopa!" "Jsem ochotna hovořit jen za přítomnosti svého právníka," vypískla Irma a odcupitala do svého pokoje. Podařilo se jí proklouznout dovnitř dřív, než se otec stihl nadechnout, aby jí dal pořádnou lekci. Zabouchla za sebou a s úlevou se opřela o dveře. "Pchjúú," vydechla. "Je to fuška být teenager." Odhodila vodou nasáklé bačkory a sesunula se na židli. Položila si bradu na stůl a zahleděla se do černých očí své želvy, která na ni přívětivě koukala přes sklo akvárka. "Já ti závidím, Lilit," povzdychla si. "Taky bych chtěla mít takový pěkný krunýř jako ty. Máš ho na celý život, a nemusíš se pořád rozhodovat, co na sebe, jako já." Nezdálo se, že by to Lilit nějak zvlášť dojalo. Otočila se k ní zády a plavala směrem k listu salátu, který zřejmě předtím přehlédla. Irma se na ni ušklíbla, vstala od stolu a otevřela dveře své šatní skříňě. Její oblíbené šaty- ty s načechraným límcem, průsvitnými splývavími rukávy a širokou nařasenou sukní- se jí najednou zdály naprosto příšerné. Byly žluté. Žluté! Co si myslela, když je kupovala?
"Proč nemůžu nikdy najít to, co opravdu chci?" povzdychla si rozmrzele a líně se svalila na postel na huňatou růžovou deku. "Elegantní tmavě modré šaty!" pravila zasněně. "Copak toho chci tak moc? Vždyť je to mé jediné skutečné přání." A vtom...se něco stalo. Irma pocítila povědomé zamrazení. Konečky prstů na rukou i na nohou ji začaly brnět a v týlu jako by jí zajiskřilo. Bylo to úplně stejné, jako když dirigovala své malé vodní tanečnice. Co bylo ovšem zvláštní- v celém pokoji nebyla ani kapka vody, pokud se ovšem nepočítala ta trocha zakalené tekutiny na dně Lilitina akvárka. Najednou se tu ale cosi objevilo. Vypadalo to jako svatojánská muška a vznášelo se to Irmě přímo před očima! Irma zalapala po dechu a zůstala na to fascinovaně zírat. Odkud se to vzalo? Zatímco ta malá jiskřička světla neposedně tancovala ve vzduchu, Irma si uvědomila, že je jasně modrá. Několikrát zamrkala. Přece musí existovat nějaké logické vysvětlení. Možná se dívala moc dlouho do žárovky a teď vidí tmavé skvrny. Nebo že by to byla nějaká alergiscká reakce na levandulovou pěnu do koupele? Než dokázala vymyslet další teorii, jiskřivé světlo odlétlo pryč, V třpitivém oblouku přelétlo celý pokoj a pak zamířilo do pootevřené šatní skříně. A v tu chvíli Irminy žluté šaty spolu se vším normálním oblečením změnily barvu. Byly...modré. Temně modré. Přesně jak si to Irma přála. Div že nevykřikla. Vyskočila z postele a zabouchla šatní skříň. Pod hebkou osuškou cítila, jak jí divoce buší srdce. Nevěděla, co si o tom má myslet. Zavrtěla prudce hlavou a snažila se popadnout dech. To přece musí mít nějaké logické vysvětlení, říkala si pořád dokola. Jenomže ji žídné nenapadlo. Hlavou se jí honila jediná věta- věta, kterou jí říkávala máma, když Irma trucovala: "Dej si pozor na to, co si přeješ!"
Komentáře
Přehled komentářů
Čekala jsem na nějaký koment, abych věděla, jestli to má ještě cenu. Moc díky! Hned začnu psát dál! xD
Waloszková
(Daria, 20. 12. 2009 15:07)A to je všechno? Jak se dozvěděli o jejich magické moci? Jak skončila jejich první přeměna? Napiš nám víc! Daria
Pro Dariu
(Renesmee Cullen, 20. 12. 2009 19:54)