3.Kapitola
Uria naštvaně zabočil za roh. Dělal, jako by mu bylo jedno, jestli jsou za ním ostatní, nebo ne. Stejně věděl, že za ním vždycky pospíchají jako věrní psi. A kromě toho moc dobře slyšel Laurentovo těžkopádné dusání a nejisté šourání Nigelových tenisek. Nigel. Co se to děje s tím klukem? přemítal Uria. Poslední dobou je úplně mimo. Jako by ho už jejich vydařené kousky nezajímaly. To mu připomělo ten výstup s Cornelií Haleovou. Musel uznat, že tentokrát se o vydařenosti zrovna moc mluvit nedalo. Ale počkej, až uvidíš, co jsem si pro tebe nachystal, vzpoměl si náhle. Pro tebe, a všechny ostatní, co si myslí, že jsou lepší než já. Uria toho moc nevěděl, ale zato měl vymyšlenou skvělou pomstu. Rachejtle. Při té představě se musel smát. Jakmile dorazili ostatní, všichni se jako obvykle rozvalili před hlavním vchodem, vytáhly z batohů své zásoby jídla a začali se ládovat. "Áááááá," zívl po chvíli Kurt na celé kolo. "Ugggh," zabručel Laurent s pusou plnou kukuřičných lupínků. "Je po všem." "Omyl, pánové," ušklíbl se Uria a prudce se postavil. "Ještě to ani nezačalo. Pojďte se mnou." Zatímco se ze školní budovy trousili poslední studenti, Uria a jeho kámoši proklouzli zpátky dovnitř. Proplížili se- tedy pokud se tomu dá říkat plížení, když jsou dva z party jak sloni z porcelánu- do západního traktu a zamířili k Uriově skříňce. Uria kývl na své kumpány a ti se poslušně rozestavěli do jednotlivých rohů chodby. Uriu zaplavil báječný pocit moci- moci nad druhými. Byli to sice pitomci, ale poslouchali na slovo, a to bylo důležité. "Vzduch je čistý, Urio," hlásil Nigel a pro jistotu se ještě ohlédl přes rameno. "Zůstaňte na stráži!" štěknul důležitě Uria. Zatímco Kurt zíral tupě do chodby, Uria rychle namačkal číselnou kombinaci zámku na své skříňce. Otevřel dvířka a zarazil se. Všichni tři hlídači na něj upřeli nedočkavé pohledy. "Co tam máš?" špitl spiklenecky Laurent. Uria využil napjaté atmosféry a slavnostně vytáhl tři malé rakety. Nastavil je zvědavím očím svých parťáků a začal se šíleně řehtat. "Co vy na to?" ryčel. "Čórnul jsem je svýmu fotrovi z lodě. A mám jich ještě mnohem víc." "To jsou bengálské ohně," poznamenal Laurent dutě. "Plamenné rakety. Co s nima chceš dělat?" Uria si povzdychl. Byli to naprostí amatéři. "Na dnešním večírku," začal vysvětlovat, "se nám škola postará o hudbu a občerstvení." "Jo," odtušil nechápavě Kurt. "A?" vyhrkl podrážděně Nigel. Uria se znovu rozesmál, ale pak nasadil triumfální výraz a prohlásil: "Ale ohňostroj si beru na starosti já!"