1.Kapitola
Taranee Cooková kráčela přes dvůr své nové školy. Pohlédla na veliký zelený nápis, který se klenul nad hlavním vchodem do budovy- stálo tam SHEFFIELDSKÝ INSTITUT. Institut. Pořád si na to slovo nemohla zvyknout. Vzpoměla si, jak jí rodiče přišli slavnostně oznámit jméno její nové školy. No jo, povzdychla si v duchu a za drobnými kulatými brýlemi obrátila oči v sloup. To bylo těsně před tím, než mě přinutili sbalit si celý dosavadní život a přestěhovat se do úplně jiného města. Vzduch je tady cítit slanou mořskou vodou a chodníky jsou přeplněné stojany s těmi nejžhavějšími módními novinkami.
"Sheffieldský Institut je jednou z nejkvalitnějších soukromých škol v Heatherfieldu," pravila tenkrát její máma a důležitě pokývala hlavou. "Vy mě chcete dát do ústavu?" vyhrkla na to zděšeně Taranee. Ukázalo se, že v Heatherfieldu měla spousta škol v názvu slovo institut- to byla další z mnoha věcí, kterými se tohle ěmsto lišilo od Sesama, jejího skutečného domova.
Po zídech jí přeběhl mráz. Nejistě se vydala k hlavnímu vchodu. Cupitala po špičkách, mezi kalužemi, které tu zůstali po noční bouřce. Byl to pořádný slejvák. Taranee strávila nejméně hodinu u okna svého pokoje v jejich novém pobřežním domku a fascinovaně sledovala, jak klikaté blesky bičují hladinu oceánu. Byl to hrůzostrašný pohled, ale Taranee kupodivu ani jednou neucukla. Bát se ohně? pomyslela si. Ani náhodou. Ale zato mám starch, že to báječné křupavé tofu, které mi s sebou zabalila máma, se do oběda zapaří začne pěkně zapáchat. A to bude pro nóbl Sheffielďany další důvod, aby mě nechaly sedět samotnou. Nemluvě o tom, že by si mě pravděpodobně stejně vůbec nevšimli. Taranee přeskočila další louži. Nebýt těch mokrých chodníků, člověk by nevěřil, že vůbec pršelo. Na neuvěřitelně modré obloze jasně zářilo zlatavé slunce. Po kamenných se přehnala skupinka rozjívených studentů- všichni byli obloečení jako ze žurnálu.
Při pouhém pohledu na všechny ty neznámé tváře se Taranee udělalo mdlo. jak se všichni navzájem vesele zdraví a s jakým elánem se ženou do školy! Byla tu teprve třetí den, ale nejraději by se sebrala a jela zpátky do Sesama. Stáhla si přes dlaně rukávy svého zářivě oranžového roláku a pohlédla na rozlehlou budovu v evropském stylu, s růžovým štukováním, tyrkysovou měděnou střechou a obřími hodinami. Obřími hodinami, které právě ukazovaly 8:08, a to znamenalo, že má dvě minuty na to, aby včas dorazila do třídy na hodinu dějepisu. Než došla do hlavní haly, většina dětí se už rozutekla do tříd. Zhluboka se nadechla a rychle zamířila k mramorovému schodišti. Už už se chystala vyběhnout do prvního patra, když v tom se prudce zarazila. "Ach ne..." vydechla. "Vždyť vůbec nevím, kam mám jít!" Taranee si chtě nechtě musela přiznat, že se ani po dvou dnech strávených na Sheffieldu není schopná zorientovat ve svém složitém rozvrhu.
Otevřela plátěnou brašnu a začala se v ní přehrabovat. Tofu v plastikové misce. jelení lůj na rty. Roztok na čištění brýlí. Sešity zářící novotou. A rozvrh? Jako by se po něm slehla zem. Zrovna když už začínala propadat zoufalství, zaslechla za sebou povědomý zvuk. Chodbou se k ní blížil dusot nějakého opozdilce. Otočila se a spatřila sívku s neposlušně rozcuchanými vlasy a hrudníkem skoro stejně plochým, jako měla sama Taranee. Zdálo se, že ani ona se tu příliš nevyzná. Z kapsy od vytahaných džínů vytáhla svůj rozvrh, zběžně se na něj podívala, a pak se začala rozhlížet, jestli někde neuvidí nějaký ukazatel, tajné dveře, nebo třeba znamění shůry...cokoli, co by ji zachránilo před tím ohavným prvním dnem ve škole. (odkud to Taranee věděla? Vždyť si to před osmačtyřiceti hodinami zažila na vlastní kůži- dovedla si živě představit, jak se ta neznámá asi cítí.)
V tom se studentce zablýsklo v hnědých očích. Rozhodila rukama a vyjekla: "takže, co musí holka jako já udělat, aby se dostala do učebny 304?" Dívka začala netrpělivě podupávat zelenou teniskou, což Taranee pobavilo. "Jak se dostat do učebny 304?" odvětila. "Snad kdyby tě povýšili z čísla 303." Dívka se prudce otočila na Taranee, a celá ztuhla. Taranee se snažila působit co možná nejlhostejněji- nechtěla, aby si ta nová holka myslela, že je celá bez sebe jenom proto, že může s někým prohodit pár slov. "Před dvěma dny jsem se tvářila úplně stejně," parvila Taranee a odhrnula si z obličeje neposedný copánek, ozdobený drobnými korálky. "Jsem tu taky nová. Jmenuju se Taranee." "Aha...ahoj," pravila dívka tiše a zdálo se, že se jí trochu ulevilo. "Já jsem Will." Taranee ucítila, jak jí přeběhl mráz po zádech. Nové přátelství, pomyslela si. To určitě stojí za několikaminutové zpoždění.
"Mohly byste mi laskavě vysvětlit, co tu ještě pohledáváte, mladé dámy?!" Taranee se vyděšeně nahrbila a Will opět celá zkameněla. "To je ředitelka," špitla Taranee, zatímco se k nim hnala majitelka toho hrozivého rozzuřeného hlasu. "Paní Knickerbockerová." Brr! Pozdní příchod na hodinu dějepisu- z toho se nestřílí, pomyslela si Taranee. Ale rozhovor se samotnou ředitelkou Sheffieldu? Snažila se vymyslet, co může být ještě horší. Vypít hrnek mléka? Uběhnout patnáctistovku za tři minuty? Fuj! Taranee se zhnuseně otřásla. Ne, to vážně raději vyslechne kárání paní Knickerbockerové. Paní Knickerbockerová celé dny kráčela chodbami, s hrdě vztyčenou hlavou, okázale dávala na odiv své bujné poprsí a ze strany na starnu zlověstně pohupovala svou ještě bujnější zadnicí. Taranee ten výjev připomínal vířivé kartáče zametacího vozu, které nemilosrdně odstranily z cesty jakoukoli špínu (v tomto případě zejména lelkující studenty). A pak tu byl ještě její účes. Byl to fascinující pohled- měla na hlavě ohromný věnec vlasů, zpevněný silnou vrstvou gelu. Sněhově bílý a průsvitnější než ta nejjemnější pavučina. Taranee v životě neviděla něco tak neskutečně extravagantního. Zůstala na tu blištivou stavbu upřeně zírat, když vtom paní Knickerbockerová namířila svůj baculatý ukazováček k východní chodbě. A jo, pomyslela si zbrkle Taranee. Tamhle probíhá moje hodina dějepisu... "Na hodinu už dávno zvonilo, slečno Cooková," procedila paní Knickerbockerová mezi zuby. "Už ať jste ve třídě."
To už ale Taranee spěšně odkráčela směrem k východní hale. Než zašla za roh, ještě se letmo ohlédla přes rameno. Chudák, pomyslela si, když zahlédla Will, jak se provinile dívá na ředitelku. Kdybych tak věděla, kterou hodinu má volno na oběd. "A co se týče vás..." pravila paní Knickerbockerová a obrátila svůj přísný pohled na Will. "J-j-jm-jmenuji se Will Vandomová, madam," odvětila Will, a vykouzlila na tváři ten nejvlezlejší úsměv, jaký kdy Taranee viděla. Už teď věděla, že budou kamarádky. "Obávám se, že jsem se poněkud ztratila." "Slečno Vandomová!" zaburáela ředitelka hromovým hlasem. "Takhle by to tedy nešlo!" Taranee ještě zahlédla, jak Will sklonila rozmrzele hlavu. Věděla přesně, jak se ta dívka cítí- připadá si jako ta největší potížistka na světě a nejarději by se na místě propadla do země. Když nad tím Taranee tak přemýšlela, uvědomila si- zrovna když konečně našla svou učebnu- že se vlastně sama cítí úplně stejně. Vešla do třídy, a nejistě zamávala jednadvaceti párům zvědavých očí, které na ni civěli jako na zjevení. Rychle se rozhlédla po nějakém volném místě a naštěstí ho našla hned za dvěma dívkami, které znala už od vidění- měly už spolu dva jiné předměty. Většinou sedávaly úplně vzadu, aby mohly nerušeně probírat všechny nejnovější klepy. ta předčasně vyspělá přidrzlá holka s rozčepýřenými hnědými vlasy a nosem jako knoflík se Taranee moc nezdála, zato ta druhá jí byla moc sympatická. Byla to Asiatka a nosila výstřední oblečení. Třeba jako dneska- kulaté brčálově zelené plavecké brýle, které měla ve vlasech místo čelenky, se vyzívavě tloukly s vínovou mikinou, až to bodalo do očí. Byla prostě senzační!
"Lepší pozdě než vůbec, slečno Cooková," zvolal od tabule pan Collins. Přestože stál na druhém koci třídy, Taranee si nemohla nevšimnout, jak mu pod hustým zrzavým knírkem pobaveně cukají koutky. "Studenty tady vždycky vidíme rádi," pokračoval. "Obzvláště ve dnech, kdy se bu zkoušet!" "Zkoušet?" vyjekla ta přidrzlá hnědovláska. "Včera jste říkal, že budeme opakovat!" "tak to jsem asi lhal," odvětil pan Collins a s potutelným úsměvem kráčel klidně po třídě. Úkosem se zahleděl na tu dívku a se škodolibou radostí dodal: "Už byste měla dávno vědět, Irmo, že my, učitelé dějepisu, jsme od přírody velice podlí a prohnaní tvorové." Asiatka se ušklíbla a významě na svou sousedku mrkla. "Myslela jsem, že se to týká jen matikářů," podotkla. To Irmu pěkně namíchlo. Sesunula se na lavici, našpulila rty a zafňukala: "Ty jsi teda ošklivá. To je přece něco docela jiného." Taranee se neslyšně posadila do lavice a začala ve své brašně hledat učebnici dějepisu. Vlastně byla Irmě vděčná- během vteřiny se jí podařilo připoutat na sebe veškerou pozornost- možná až trochu moc- a na Taranee se tak aspoň prozatím zapomělo. "Proč se hned tak čertíš?" pošeptala dívka s brýlemi Irmě. "Copak tvoje kouzlo už nezabírá?" Taranee zamrkala. Kouzlo? Také Irma vypadala překvapeně. Zůstala na kamarádku nechápavě zírat. "O čem to prosím tě mluvíš?" procedila mezi zuby a nenávistivě přimhouřila oči.
"Ale no tak," nedala se Asiatka odbýt a šťouchla Irmu bodře do ramene. "Mám na mysli to tvoje švindlování." "Slyšela jsem správně -švindlování-?" špitla Taranee Irmě přes rameno, ale jakmile to vypustila z úst, hned toho litovala. Pěkně začínám, pomyslela si. Jako by nestačilo, že jsem si to dneska pokazila u Knickerbockerové...teď chci ještě k tomu podvádět. To, co se dělo potom, se dalo očekávat. Irma se prudce otočila a přitiskla své kamarádce dlaň na pusu. "To jsi asi slyšela špatně," odvětila věcně a letmo pohlédla na Taranee. "tady moje sousedka se jenom příliš ráda poslouchá." "Rmmmmf," lapala dívka s brýlemi po dechu a ze všech sil se snažila vykroutit z Irmina sevření. O vteřinu později se třídou pronikavé zapištění. Irma ucukla a začala rukou divoce mávat ze starny na stranu. Znechuceně si ji otřela o svetr a pak s ní znovu zatřásla vysoko ve vzduchu. "Co se to tam v azdu děje?" vykřikl pan Collins přísně. "Pane Collinsi!" zvolala ukřivděně Irma. "Hay Lin mě kousla!" Taranee se přidušeně rozesmála. Hay Lin si mezitím jako by nic začala pohrávat s jedním ze svých dlouhých lesklých copů a tvářila se jako neviňátko. Bylo jasné, že i pan Collins, bude hrát pěkné divadlo. Úmyslně si nevšímal otisků zubů na Irmině dlani a místo toho se zaměřil na její divoké mávání.
"Á, tady se nám někdo hlásí," pravil škodolibě. "Gratuluji Irmo. Potřeboval jsem dobrovolníka a zdá se, že jsem právě jednoho našel." "To je gól!" vydechla Taranee. Zatímco pan Collins rozmýšlel první otázku, Irma se celá roztřásla. Sesunula se na židli a fňukala: "A-a-ale to není fér." Hay Lin se jen znovu zachechtala, a otočila se na Taranee. "Sleduj a uvidíš," utrousila ke své spolužačce. Na prsteníčku se jí v jasném světle zářivek jasně leskl blyštivý fialový prstýnek. "Vždycky když je Irma zkoušená, nekdřív se hrozně naštve. Pak začne propadat zoufalství, ale nakonec přivře soustředěně oči, skříží prsty..." "Buď sticha!" okřikla ji Irma. To je asi ještě naštvaná, pomyslela si Taranee. "Vůbec jsem se neučila," povzdechla si Irma provinile. "jediný o kom umím, je Karel Veliký." Á, to už bude zoufalství, napadlo Taranee. Pak se Irma začala chovat přesně tak, jak to Hay Lin předpověděla. Překřížila prsty na obou rukou, přivřela oči a začala zaříkávat. "Zeptej se mě na Karla Velikého," drmolila polohlasem. "Prosím, prosím, prosím, prosím..." Mezitím Hay Lin pokračovala: "Vidíš? A i kdyby se naučila jen jediné téma, učitel se jí na to stoprocentně zeptá. Netuším, jak to dělá, ale azse vím jistě, že to pokaždé funguje." Taranee byla...naprosto zmatená. Takže když před chvílí Hay Lin mluvila o švindlování, měla na mysli Irmino...co to vlastně bylo? Duševní síla? Čarodějná formule? Nebo snad nosila na krku přívěsek úlomkem Supermanova kryptonitu? Všechny tři dívky hypnotizovaly pohledem pana Collinse, který listoval učebnicí. "Hmmm," zabručel. Karel Veliký? pomyslela si Taranee. "Řekněme třeba..." utrousil pan Collins s předstíranou lhostejností. "Karel Veliký," špitla Hay Lin laškovně. "Irmo Lairová..." nadechl se učitel zhluboka. "Karla Velikého," žadonila Irma téměř neslyšně. "Co kdybyste nám řekla něco," prohlásil pan Collins konečně, "o Karlu Velikém?" "Jo!" vyjekla Hay Lin na celou třídu a hlasitě se rozesmála.
Kdyby se pan Collins zcela nesoustředil na Irmu, určitě by za to nechal Hay-Lin po škole. Irma se s neskrývanou radostí postavila a začala cosi dlouze vykládat o jakémsi římském císaři. Ne že by ji Taranee poslouchala. Hlavou se jí honily znepokojivé myšlenky. Že jí bude trvat, než ji ostatní přijmou mezi sebem toho si byla vědoma od začátku. Teď si však říkala, že na tuhle vyspělou třídní hvězdu by si možná měla dávat pěkně bacha. Možná...pomyslela si. Ale pak prudce zavrtěla hlavou, až o sebe cinkly korálky na jejích copánkách. Co si myslí? Že Irma, ověšená hippiesáckými ozdobami, má... kouzelnou moc? "Néé," vyhrkla bezděčně a ležérně se uvelebila na židli. "To je přece nesmysl."
Komentáře
Přehled komentářů
Никаких продаж, партнерок, заказов и Kwork. Идеальный заработок без вложений!
автодоход до 130 000 рублей в месяц https://bit.ly/3wjIev6
после запуска системы вы будете получать доход, как минимум еще 10 лет
- зарабатываете на обычных картинках.
- копируету картинку из указанного источника
- загружаете картинку на сервис
- делаете настройки по инструкции
- выводите деньги
- пожизненный пассивный доход
Перейти для оплаты https://bit.ly/2RtQ9Hq
автодоход до 130 000 рублей в месяц
(Anthonybop, 28. 5. 2021 14:15)